Trocha té Kozlí historie


Jak to vlastně všechno začalo?


Když mě chytnul orientační běh, chodil jsem od nás běhat na Kozlíka. Jenže dostat se tam znamenalo přeběhnout celou vesnici, v podstatě 4km tréninku bylo upotřebeno na dostání se na mapu a zpět. A litoval jsem, že na žádné orienťácké mapě není zakreslen náš dům :). Tak jsem jednou v listopadu 06 vzal turistickou mapu a rozhodl se zmapovat Bartošky. Když se to dozvěděl Petr Valášek, věnoval mi základní mapu Popovic a já jsem si vyhrál s omalovánkami a tu trošku lesa tak nějak zakreslil.



Mapováno tužkou s ekvidistancí 2m. Naštěstí se v měřítku 1:3750 a v takovém lese těžko něco kazí, takže někdy v létě 07 byly na světě Bartošky.


Mám mapu.“ pochlubil jsem se tenkrát Fandovi Paškovi, slavnému pořadateli Večerníku Praha. „Tak na ní něco uspořádej!“

Nápad se mi líbil – shromaždiště na zahradě, zbytek se nějak zařídí. Tak jsem napsal Kožichovi a zarezervoval jsem si datum, 27.1.2008. Protože na A4ce 1:7500 se nedá postavit patnáctikilometrové áčko ani desetikilometrové béčko, začal jsem se shánět po oněch Kozlech z let 1977 a 1980. Vydalo USK, takže jsem požádal Bořana, aby se mi do jejich archivů podíval. Našel pouze Kozla II s trochu posunutou modrou. A na tom se běhá doteď. Závody tedy už měly i přibližné tratě – A se přes něco vydá na Kozla II, béčko ochutná onu „otazníky zahalenou mapu“, jak jsem to tenkrát napsal do rozpisu a všichni se potkají na Bartoškách, které jsem rozšířil až po hlavní silnici v Popovicích.

Neskutečně mi tenkrát pomohl Kožak, který dva týdny před závodem vytáhl neporušenou mapu Kozel I, kterou mi půjčil k okopírování. Jednu kopií jsem si vyvěsil na dveře, další jsem slepil s kopií Kozla II a vznikla mapa Kozlové.

Název závodu vymyslela moje máma. Vracíme se Opět na Kozla. Už tenkrát padlo „O stošest na Kozla“, název sedmého ročníku (2014).

Každý závod míval tenkrát nějakou specialitku – obzvlášť expert je na to Fanda, ale tenkrát mě uchvátil i přeběh přes Most Inteligence od Jáji. Tak mě napadlo mít kontrolu X. Překvapivě tenkrát v lednu 2008 nebyl žádný sníh, a tak jsem si bez problémů proběhal všechny kontroly. V sobotu před závodem jsem postavil (auto + cyklo) většinu kontrol na Kozlovi, ráno v den závodu jsem stavěl na Bartoškách. Naši si mezitím bezvadně poradili s prezentací 118 přítomných závodníků, kteří se potom po fáborkách vydali na start. Na startu jsem zdůraznil, jestli všichni běžci z áčka ví o kontrole X. Nenapadlo mě, nicméně, zdůraznit, že se nachází na mapě Kozel II. Kategorii D vyhrály Kristýna Hlubučková a Mája Procházková, C Madla Svobodná, B Tomáš Janovský a Áčko Olda Janeček. Hynek Urban získal zvláštní cenu. Myslel si, že X je na mapě Bartošky. Když to v Popovicích, vzdušnou čarou asi 3km od X, zjistil, rozhodl se závod nevzdat a v silném protivětru X dobyl na postupu 9 – X – 10.








Také jsem díky pořádání Kozla konečně získal mapu Kozel I, po které jsem dlouho neúspěšně pátral. Na mapě se mi běhalo výborně – hlavní cesty, louky a dokonce i kameny výborně seděly. Takže jsem se rozhodl, že ke zmapování lesa na jih od Popovic využiji této mapy jako podkladu.

Úspěch prvního ročníku mě přiměla k uspořádání druhého ročníku, právě na této mapě.








Po několika měsících (opět klasicky s tužkou v ruce) vznikla mapa Mokřanský Potok. Na základě testu mapy jako oddílový trénink jsem byl vyslán na školení kartografů, abych se naučil dělat mapy, jak se dělat mají. Na přemapování Mokřanského Potoka už bylo pozdě, a tak jsem ho na druhý ročník stejně použil. Také jsem v rámci zápalu organizace navrhl a objednal trička závodu. Trať na tričkách není nic jiného, než postup 3 – 4 – 5 – 6 z prvního ročníku. Před závodem nasněžil drobný poprašek, ale celkově jsem měl ze závodu velmi dobrý pocit. A vyhrál Pavel Žemlík, B Jenda Němeček, C Anna Kožinová, D Tomáš Jíra a novou kategorii pro nejmenší děti, L, vyhrálo místní družstvo Šaškových.













Pro třetí ročník jsem zmapoval konečně mapu tak, jak se to má dělat. A k tomu jsem zvolil můj nejoblíbenější les na běhání. Třetí ročník ale byl provázen neskutečnou sněhovou nadílkou, kdy se účastníci museli brodit po kolena ve sněhu, který měl na vršku zmrzlou krustu. Zúčastnilo se 43 lidí (oproti druhému ročníku, kdy jich bylo 95) a z toho pouze 32 svou trať dokončilo. A vyhrál Olda Janeček, E (zkrácené áčko) Šárka Svobodná, B Petr Kožina, C Anna Kožinová, D vyhrál jediný startující František Duda a L vyhrála několikaměsíční Marie Uhlířová v kočárku. Zvláštní cenu obdržel Zdeněk Přeček.










Dva měsíce před čtvrtým ročníkem zastihla Prahu sněhová bouře, kdy se zastavily tramvaje a ještě pár dní nelétala úplně všechna letadla, jak jsem si mohl na vlastní kůži vyzkoušet. Tratě jsem stihnul připravit postavit a rozvést ve zbývajícím, příjemně udupaném sněhu. Přijelo 109 lidí. Kategorii A vyhrál Kuba Makovský, E Vašek Šimon a Vašek Nešpor, B Martin Janda, C Jarda Zach, D Petra Doubková a L Filip Nemšovský. Po doběhu věrných závodníků v kategorii A se ukázalo, že mě asi políbila při stavbě tratí stejná múza jako v předchozím roce.




Pro pátý ročník jsem zase domapoval kus Tejčku. Také jsem se závod rozhodl půlkulatý ročník trošku oslavit a každý, kdo dokončil A dostal na doběhu půllitr černého Kozla. Také jsem si z pivovaru půjčil kostým Kozla a hezky jsem si závod užil neustálým pózování. Závodníci v A a E se vyjímečně vydali nikoli na jih na Kozla, ale na severovýchod do lesů u Kunic. A vyhrál Kuba Makovský, E Ondra Vrabec, B Tomáš Dlabaja, C Iva Košárková, D Tomáš Jíra a L Filip Jíra. Níže mapa s postupy Hynka Urbana, který na rozdíl od prvního ročníku bral X mimo očividnou volbu úmyslně. Zvláštní cenu získala několikaměsíční Mariana Vítová za absolvování šestikilometrové lesní kategorie C v kočárku s maminkou Markétou. Na pátého Kozla se přijelo podívat 159 závodníků a vesměs byli velice spokojení.











Pro šestý ročník jsem se rozhodl, že nechám jeden rok pěknou mapu Tejček ležet stranou a že se poběží opět na Mokřanském Potoce. Mapa, která neseděla ani v době, kdy jsem jí před čtyřmi lety tvořil z Kozla, některé závodníky překvapila. Mě zase překvapila moje tiskárna, která každou barvu rozhodila o několik milimetrů. Zkoušel jsem naposouvat symboly tak, aby se ve výsledné mapě vlivem posunutého tisku vrátily zpátky, díky čemuž vzniklo „Údolí Duchů“. Usoudil jsem, že to je mapa možná tak pro A, a tak ostatním kategoriím jsem vytiskl mapy normální jinde. Závod byl dost únavný díky všudypřítomnému bahnu a došlo bohužel i na úraz. Všechno dobře dopadlo. A vyhrál Pája Procházka ml, B obhájil Tomáš Dlabaja, C Honza Valášek, místní Sebík Šafka a Kuba Šafka, vyhráli D a L respektive. Hynka Urbana úspěšně v lese sestřelila srna, níže jeho postupy. Závodníci, kteří ještě ani jednou nevynechali (Hynek Urban, David Vít, Miloš Novák, Zdeněk Přeček a Karel Hlavatý) byli oceněni za věrnost Kozlovi černým Kozlem.






















Nejteplejší zima od roku 2008 nepřinesla žádnou radost běžkařům, především těm, kterým zrušili Jizerskou padesátku. Nám, pořadatelům závodu konaného stejný den to přineslo nejen radost, ale i neuvěřitelných 369 závodníků. Fanda Pašek díky vypůjčení cílové krabičky zachránil cíl, ale ti i tak měli dost co dělat, aby všechny závodníky odchytili ve správném pořadí. Po zkušenosti s Údolím Duchů z předchozího roku, které někteří závodníci nečekali, jsem do pokynů vysloveně napsal, že A bude tak trochu sranda závod, se čtyřmi mapami na jednom listu A4. Dvě byly normální aktuální orienťácké mapy, pak Kozel II z roku 1980 a nakonec i vrstevnice z laserscanu. Přeběh azimutem mezi Kozlem a laserscanem s popisky „Poloha vzhledem ke Kozlovi“ a „Poloha vzhledem k laserscanu“ jsem díky znalosti domácích terénu podcenil a některé závodníky řádně potrápil. Nejrychleji se z lesa vrátil Jan Mrázek, následovaný Petrem Losmanem a Davidem Hanslianem.





Zpracování přihlášek na osmý ročník přes ORIS přineslo mnohem klidnější předzávodní období. Několik dní před závodem bylo v lese krásně, trochu nasněženo. Předpověď počasí ale slibovala, že celý týden budou 4°C s vyjímkou závodní soboty, kdy mělo být 12°C. Předpověď se naplnila, takže závodníky v lese žádný sníh nečekal. O cíl se letos téměř kompletně postarala cílová krabička a i když bylo závodníků 233, což je druhá nejvyšší účast, bylo to docela v klidu. Konečně jsme přišli na to, jak zvýšit účast na vyhlášení, a to tombolou – vylosováním náhodné průkazky. Takže si věcné ceny kromě vítězů odneslo i několik dalších účastníků. Tomáš Dlabaja se po dvou letech vrátil na Kozla a tentokrát byl (neúspěšně) stíhán reprezentačním kolegou Janem Šedivým. Oba nejlepší borci zvládli A pod 100 minut. Po dvou letech mapových „překvapení“ čekala A srozumitelnější mapa, starý Kozel, na nějž byly napasované nejnovější verze přemapováných map (Kozlík, Mokřanský Potok a Tejček). Někteří závodníci si dobře všimli, že X šlo sebrat i na postupu Start – X – 1.






Pořadatelský tým:



Petra, Eva, Dan


Sebík, Petra, Honza