Historie Opět na Kozla

Trocha té Kozlí historie - očima Dana Šafky

Jak to vlastně všechno začalo?

Když mě chytnul orientační běh, chodil jsem z Velkých Popovic běhat nejbližší orienťáckou mapu Kozlík. Jenže dostat se tam znamenalo přeběhnout celou vesnici, v podstatě 4km tréninku bylo upotřebeno na dostání se na mapu a zpět. A litoval jsem, že žádnou orienťáckou mapu nemáme přímo doma. Tak jsem jednou v listopadu 06 vzal turistickou mapu a rozhodl se zmapovat nebližší les, Bartošky. Když se to dozvěděl Kamenický trenér Petr Valášek, věnoval mi základní mapu Popovic a já jsem si vyhrál s OCADem a tu trošku lesa tak nějak zakreslil. Někdy v létě 07 byly na světě Bartošky.

Mapováno tužkou s ekvidistancí 2m.

Opět na Kozla, 27.1.2008 Velké Popovice (Tělocvična), 1.ročník
„Mám mapu.“ pochlubil jsem se tenkrát Fandovi Paškovi, pořadateli Večerníku Praha. „Tak na ní něco uspořádej!“

Protože na A4ce 1:7500 se nedá postavit patnáctikilometrové áčko ani desetikilometrové béčko, začal jsem se shánět po starých mapách lesů na jih od Velkých Popovic. Petr Bořánek našel v archivu Kozla II (1980), Petr Kozák zase Kozla I (1977).
Díky sehnání map bylo možné, aby se účastníci podívali po letech Opět na Kozla.
Každá zimní závod míval tenkrát nějakou specialitku – obzvlášť expert je na to Fanda Pašek na jeho Večerníku Praha, ale tenkrát mě uchvátil i přeběh přes Most Inteligence na PZL pořádané Jájou Němečkovou. Tak mě napadlo mít kontrolu X, kterou mohou závodníci sebrat kdykoli během závodu s jinak pevným pořadím kontrol. Závodník si vybere, mezi kterými dvěma kontrolami Xko vezme.
V lednu 2008 nebyl žádný sníh, takže přijelo 118 závodníku, včetně některých, kterým zrušili LOBy. Na startu jsem zdůraznil, jestli všichni běžci z áčka ví o kontrole X. Nenapadlo mě, nicméně, zdůraznit, že se nachází na staré mapě Kozel, na kterou se běželo v první části závodu. Hynek Urban si myslel, že X je na druhé mapě Bartošky a při absolvování první části si Xko zakryl přeložením mapy. Když to při otočení mapy, vzdušnou čarou asi 3km od X, zjistil, rozhodl se závod nevzdat a v silném protivětru X dobyl na postupu 9 – X – 10. Za neuvěřitelného sportovního ducha získal zvláštní cenu. Áčko vyhrál Olda Janeček, v ženách Ája Neradová.

Opět na Kozla II, 25.1.2009 Velké Popovice (Tělocvična), 2.ročník
Úspěch prvního ročníku mě přiměl k plánu uspořádat i ročník druhý a vytvořit na něj i novou mapu. Měl jsem pocit, že mapa Kozel I z roku 1977 výborně sedí, a tak jsem jí zvolil jako podklad pro novou mapu na jih od Popovic.

Po několika měsících vznikla mapa Mokřanský Potok.
Také jsem v rámci zápalu organizace navrhl a objednal trička závodu. Trať na tričkách není nic jiného, než postup 3 – 4 – 5 – 6 z prvního ročníku.
Před závodem nasněžil drobný poprašek, přijelo 95 lidí. Áčko vyhrál Pavel Žemlík, B Jenda Němeček, C Anna Kožinová, D Tomáš Jíra a novou kategorii pro nejmenší děti, L, vyhrálo místní družstvo Šaškových.

Opět na Kozla III, 23.1.2010 Velké Popovice (Tělocvična), 3.ročník
Po inovativní tvorbě mapy Mokřanský Potok jsem absolvoval školení začínajících kartografů a naučeným způsobem jsem zmapoval část mého nejoblíbenějšího lesa na běhání na jihovýchod od Velkých Popovic – vznikla mapa Tejček. Třetí ročník ale byl provázen neskutečnou sněhovou nadílkou, kdy se účastníci museli brodit po kolena ve sněhu, který měl na vršku zmrzlou krustu. Zúčastnilo se 43 lidí a z toho pouze 32 svou trať dokončilo. Áčko vyhrál Olda Janeček, E (zkrácené áčko) Šárka Svobodná, B Petr Kožina, C Anna Kožinová, D vyhrál jediný startující František Duda a L vyhrála několikaměsíční Marie Uhlířová v kočárku. Zvláštní cenu obdržel Zdeněk Přeček, protože zvládl jako starší veterán dokončit Áčko. I přes start v 11:00 a veškerou snahu musela Áčko po neuvěřitelných sedmi a čtvrt hodinách vzdát Eva Tloušťová, protože s sebou neměla čelovku. Při vyhlášení vítězů se na stupně vítězů podívali snad všichni, a to jsme tenkrát měli fakt krásné ceny od pivovaru Velkopopovický Kozel. Dokonce jsme na stupně pozvali i Jirku Dlouhého jako „Jediného účastníka vyhlášení, který na stupních ještě nebyl.“

Opět na Kozla IV, 29.1.2011 Velké Popovice (Tělocvična), 4.ročník
Čtvrtý ročník byla opět velmi sněhová zima, nicméně tentokrát bylo před závodem slušné počasí a v lese byl příjemně udupaný sníh. Přijelo 109 lidí. Kategorii A vyhrál Kuba Makovský, E Vašek Šimon a Vašek Nešpor, B Martin Janda, C Jarda Zach, D Petra Doubková a L Filip Nemšovský. Po doběhu věrných závodníků v kategorii A se ukázalo, že mě asi políbila při stavbě tratí stejná múza jako v předchozím roce.

O5 na Kozla, 7.1.2012 Velké Popovice (Tělocvična), 5.ročník
Pro pátý ročník jsem zase domapoval kus Tejčku. Také jsem se závod rozhodl půlkulatý ročník trošku oslavit, a tak jsem si z pivovaru půjčil kostým Kozla a hezky jsem si závod užil neustálým pózování. Závodníci v kategoriích A a E se výjimečně vydali nikoli na jih na Kozla, ale na severovýchod do lesů u Kunic. Áčko vyhrál Kuba Makovský, E Ondra Vrabec, B Tomáš Dlabaja, C Iva Košárková, D Tomáš Jíra a L Filip Jíra. Níže mapa s postupy Hynka Urbana, který na rozdíl od prvního ročníku bral X mimo očividnou volbu úmyslně. Zvláštní cenu získala několikaměsíční Mariana Vítová za absolvování šestikilometrové lesní kategorie C v kočárku s maminkou Markétou. Na pátého Kozla se přijelo podívat 159 závodníků a vesměs byli velice spokojení.

O6 na Kozla, 5.1.2013 Velké Popovice (Tělocvična), 6.ročník
Pro šestý ročník jsem se rozhodl, že nechám jeden rok pěknou mapu Tejček ležet stranou a že se poběží opět na Mokřanském Potoce. Mapa, která místy neseděla ani v době, kdy jsem jí o čtyři roky dříve tvořil z Kozla, některé závodníky překvapila. Mě zase překvapila moje tiskárna, která každou barvu rozhodila o několik milimetrů. Ale to se dá vyřešit posunutím pasek o několik desítek metrů, že? Výsledkem pokusů napravit tento problém bylo „Údolí Duchů“, které jsem kvůli nepřílišné čitelnosti použil pouze pro kategorii A. Závod byl dost únavný díky všudypřítomnému bahnu a došlo bohužel i na úraz. Všechno dobře dopadlo. Áčko vyhrál Pája Procházka ml, B obhájil Tomáš Dlabaja, C Honza Valášek, místní Sebík Šafka a Kuba Šafka, vyhráli D a L respektive. Hynka Urbana úspěšně v lese sestřelila srna, níže jeho postupy. Závodníci, kteří ještě ani jednou nevynechali (Hynek Urban, David Vít, Miloš Novák, Zdeněk Přeček a Karel Hlavatý) byli oceněni za věrnost Kozlovi černým Kozlem.

O106 na Kozla, 11.1.2014 Velké Popovice (Tělocvična), 7.ročník
Nejteplejší zima od roku 2008 nepřinesla žádnou radost běžkařům, především těm, kterým zrušili Jizerskou padesátku. Nám, pořadatelům závodu konaného stejný den to přineslo nejen radost, ale i neuvěřitelných 369 závodníků, zatím nejvyšší účast. Po zkušenosti s Údolím Duchů z předchozího roku, které někteří závodníci nečekali, jsem do pokynů vysloveně napsal, že Áčko bude tak trochu sranda závod, se čtyřmi mapami na jednom listu A4. Dvě byly normální aktuální orienťácké mapy, pak Kozel II z roku 1980 a nakonec i vrstevnice z laserscanu. Přeběh azimutem mezi Kozlem a laserscanem s popisky „Poloha vzhledem ke Kozlovi“ a „Poloha vzhledem k laserscanu“ jsem díky znalosti domácích terénu podcenil a některé závodníky řádně potrápil. Nejrychleji se z lesa vrátil Jan Mrázek, následovaný Petrem Losmanem a Davidem Hanslianem.

Opět na Kozla ∞, 10.1.2015 Velké Popovice (Sokolovna), 8.ročník
Předpověď počasí na osmý, nekonečný ročník slibovala, že celý týden budou 4°C s výjimkou závodní soboty, kdy mělo být 12°C. Fakt k tomu došlo, skoro si říkám, že Kozel má dobrý vliv na počasí. Po dvou letech mapových „překvapení“ čekala Áčko srozumitelnější mapa, starý Kozel, na nějž byly napasované nejnovější verze současných map (Kozlík, Mokřanský Potok a Tejček). Na trati A se tentokrát vydali zlatí medailisti ze štafet na WOC 2012 Tomáš Dlabaja a Jan Šedivý, kteří soupeřili o první místo, které těsně získal Tomáš Dlabaja. Tentokrát šlo zvolit postup na kontrolu X na postupu na první kontrolu, ale závodníci si toho všimli až po závodě.

Nejlepší v kategorii B v nekonečném ročníku.

Trať A: 2015

Trénink na Kozla: 26.11.2016 Pyšely, Restaurace u Dobrotů - 9.ročník
Z geodiametrálních důvodů nebyl v zimě 2015/16 poprvé po osmi letech Kozel. Nicméně na podzim 2016 už byla aspoň část pořadatelského týmu k dispozici a zrodil se nápad vyzkoušet novou koncepci Kozla. Předně mapa Tejček byla z minulých ročníků celkem oběhaná, zatímco do neméně krásné jižní části Kozla II se podívalo obvykle jen nejdelší Áčko. Volba nové výchozí obce padla na Pyšely, kde jsme si domluvili zázemí na dvoře sympatické Restaurace u Dobrotů, s tím že se poběží jen na staré mapě. Kvalitní sken a zvětšení do měřítka 1:15000 zajistil, že se podle již 36 let staré mapy dalo celkem dobře orientovat. Nejdelší Áčko se ještě podívalo k Velkým Popovicům na mapy z minulých let. Áčko vyhrál skorokamenický Boris Navrátil (2. Kuba Makovský, 3. L. Kettner), ženy Simona Karochová.

Maruška a Eliška Uhlířovi se účastnily každého ročníku Kozla od jejich narození v roce 2009 respektive 2011. Na snímku s maminkou Ladou a dědečkem Stanem, autorem první mapy pro orientační běh na území ČR.

Opět na Kozla I(X): 7.1.2017, Velké Popovice (Restaurace Kozlovka) - 10.ročník
V zimě 2016/2017 jsem měl ambiciózní plán uspořádat Kozla rovnou dvakrát. Devátý ročník byl označen jako trénink a o šest týdnů později se v lednu 2017 konal desátý, označení jako Opět na Kozla I(X). Zpětně jsem rozhodl počítat obě akce jako plnohodnotného Kozla – tím pádem byl Kozel každý kalendářní rok. Zázemí v restauraci ve Velkých Popovicích na kraji mapy Tejček mělo výhodu v tom, že většina kategorií mohla odstartovat samoobslužně, jen Áčko mělo hromadný start. Áčko běželo revival trati z prvního ročníku, nicméně podmínky nemohly být rozdílnější. Oproti 12°C a bahnu bylo o 9 let později neuvěřitelných -18°C a 10cm sněhu. Na start se podruhé postavil jen jediný z tehdejších účastníků Jáchym Drnek, který doběhl jen o 10 minut pomaleji než před 9 lety. První trojice Ondra Pospíšil, Kuba Veselý a Kuba Landovský dokončila o 35 minut později než kdysi Olda Janeček. Viktor Slavík vyrazil absolvovat trať A na kole (fat biku). V minulosti jsme měli běžkaře, ale cyklistu zatím ne. Hlavně když počasí bylo výrazně ideálnější na ty běžky. Z žen první dokončila Dominika Plochová.

Kategorie A před startem revivalu

Kategorie A startuje v roce 2017

Pro porovnání: Kategorie C startuje v roce 2008

Opět na Kozla X, 11.3.2018, Pyšely, 11.ročník
Díky dvojkombinaci v zimě 2016/17 se Kozel v nějaké podobě konal každý kalendářní rok a společně se mnou vešel do povědomí orienťácké komunity. Takže by byla škoda pořádání přerušit! Zvolil jsem tentokrát březnový termín a osvědčené shromaždiště u Dobrotů v Pyšelích, které uvítalo účastníky Xtého ročníku, kde X=11. Ale protože se předchozí ročník nijak neslavil, opět jsem si oblékl Kozlí obleček jako při půlkulatém ročníku a slavil, jakoby to byl ročník kulatý (navíc si to z Xka v názvu mnoho lidí myslelo). Počasí bylo tentokrát o neuvěřitelných 32°C vyšší než předchozí ročník (+14°C). Všechny kategorie měli v parametrech trati uvedeno "včetně kontroly X", u nejdelší kategorie X stálo "včetně kontrol X". Nejednalo se o překlep, ale o překvapení, běžce v nejdelší kategorii čekal výlet na skoro všechny minulé kontroly X. Po analýze záznamů z hodinek se ukázalo, že ze 14 účastníků, kteří dokončili, vzniklo 9 různých voleb pořadí kontrol a jen dva účastníci zvolili stejný společně, ostatní shody byly nezávisle na sobě. Volba rozhodla i o medailových umístěních. Nejlépe zvolil Šimon Navrátil, následovaný Martinem Jonášem. Třetí Jenda Schulhof vynechal jedno z mnoha kontrol X a musel se na ní vracet velmi neideálním postupem, což ho nejspíš stálo vítězství. V Ženách dokončila pouze Vanda Králová. Zvláštní cenu obdržel tradiční účastník Karel Hlavatý, který při své jubilejní desáté účasti omylem vyběhl z mapy a i přes značnou časovou ztrátu nevzdal a trať C dokončil.

Nejlepší v kategorii C

Opět na Kozla 1-X-2, 27.1.2019 Pyšely, 12. ročník
Na minutu přesně 11 let od startu prvního Kozla se na dohled od tehdejší kontroly 5 rozběhl 12. ročník. Hezké počasí a fotogenický start od Lorety nabídl možnost hezkých tratí a využil nově zmapovaných map Gabrhele a Černý Mlýn a konal se skoro celý na orienťáckých mapách. Pro milovníky starých map jsem vyzkoušel kategorii U, ultimate, stejná trasa jako Áčko, ale na starém známém Kozlovi. Účast v této kategorii byla jen 6 lidí, i přes 15 minut náskok před zbytkem kategorie A to nikoho nenalákalo. Absolutním vítězem měl být ten z kategorie A nebo U, který doběhne první, ale o bednu se poprali výhradně ti z kategorie A, některé kontroly byly na Učku dost vypečené, i když jsem bral kvalitu mapy U v potaz při stavbě trati. Ale bílej les z roku 1977 prostě už není bílej. Fanda Pašek, který mě na myšlenku přivedl tentokrát běžel béčko, které mělo jen aktuální mapu. Nicméně já jsem speciálně pro Fandu natiskl jednu trať B na starou mapu a zeptal se ho na startu, jestli chce podle ní běžet - a Fanda do toho šel, po doběhu říkal, že se dobře bavil.

Těsně po startu se z lesa vyhrnulo aspoň 10 vyplašených srnek, bohužel Hynek Urban tentokrát mezi startujícími chyběl, a tak žádná na nikoho neskočila – viz šestý ročník. V souladu s názvem ročníku, reflektující číslovku 12, bylo možné vzít Xko na postupu 1-X-2, což asi třetina startovního pole využila. Pobavilo nás, že v kategorii L utekla svým majitelům fena Sára a proběhla cílem dříve než oni. Bohužel neměla průkazku, ale stejně jsme jí vyhlásili v kategorii Pes bez doprovodu.

V mužích zvítězil Jakub Glonek, před Šimonem Navrátilem a Jendou Schulhofem. V ženách skvělým časem zvítězila Monika Doležalová před Vandou Královou, která jako jediná na bedně běžela na staré mapě.

Vzhledem k zefektivnění cíle si mohla poprvé zaběhnout i Petra, i když to byla její desátá účast! Moc díky mami a doufám, že si nepřipadáš jako Svěrák ve Vratných Lahvích, když za tebe neuvěřitelnou práci se zapisováním doběhů a identifikaci vítězů odvede krabička a umisťovací papírky v cíli. A to jste na to byly několik ročníků s babičkou dvě!

Dlouholetí účastníci z Velkých Popovic, Honza Weger, Láďa a Irča Šaškovi a Petra Šafková

Opět na Kozla XIII, 8.3.2020, Pyšely, 13. ročník
Třináctý ročník Opět na Kozla jsem naplánoval na neděli, abych ho mohl v sobotu v klidu roznést a připravit. Nicméně v polovině ledna jsem obdržel telefonát od jisté paní. Dozvěděl jsem se, že vede kurz pečení chleba, který jsem dostal pod stromeček a že je to na celý den těsně před Kozlem. Nicméně jsem to logisticky zvládli na jedničku, na závěr kurzu pečení chleba jsem se převlékl ze zástěry do běhacího a rovnou do lesa s čelovkou jsem postavil posledních 5 kontrol. Nočáky se staví za dne, tak denní závody můžu stavět v noci, ne? Navíc na místa kontrol jsem se byl pro jistotu podívat za světla.

Za krásného počasí se sešlo 226 účastníků a na start se přijel podívat i Ríša z Pragovky s jeho legendárním foťákem.

Vlastní běh proběhl v pohodě, účastníci zvládli používat cílovou krabičku i umisťovací papírky, takže krásné ceny z hračkářství Hamleys a od Pivovaru Velkopopovický Kozel jsme mohli předávat v krásné atmosféře.

V hlavní kategorii se povedlo na třetí pokus zvítězit Jendovi Schulhofovi, který si na to dlouho brousil z Turnova zuby, těsně následovaného Tomášem Rusým. Pak jsem v cíli vítal dvojnásobného Kozlího šampiona Kubu Makovského se slovy "Jsi třetí", nicméně umisťovací papírek už byl sebraný. Ukázalo se, že ho těsně porazil čtrnáctiletý Daniel Bolehovský. Ani se mi tomu nechtělo věřit, ale průkazka a posléze i záznam z hodinek skutečně ukázaly, jaký talent v USK mají! Jenom ta původně plánovaná piva pro třetí místo jsme nahradili krásným medvědem z Hamleys. Možná to měla být hlavní cena, třeba by ho ocenil i Šulda. V ženách zvítězila Pavlína Pecoldová, následovaná Vandou Královou a Janou Kožinovou.

V nepsané soutěži "Vetoši versus moji vrstevníci, co nikdy neběželi orienťák" se v obou kategoriích ukázalo, že zkušenost vítězí nad mladšíma nohama, a tak nejvěrnější účastník Miloš Novák s Bohoušem Hamáčkem těšně porazili Kubu Strnada v béčku, a Ivo Lohr nakonec udolal Martina Vitvara v áčku, i přes Martinovi stálé pokusy se trhnout.

Díky Moničce a Benovi, kteří nemohli běžet závodně, se sběr uskutečnil ještě ve stejný den večer a mně zbylo sebrat jednu kontrolu, přičemž jsem naběhal pouhých 800 metrů a byl fakt šťastný, že mám všechno vyřízené už večer po akci a můžeme si užít si s rodinou ochutnávku Chlebákova prvního vlastnoručně upečeného chleba. Jak se ukázalo, Ben stihl odletět v pondělí do Anglie akorát včas, o několik hodin později byla slavnostně vyhlášena pandemie...

Stupně vítězů v kategorii A - 2. Tomáš Rusý, vítěz Jenda Schulhof a třetí Dan Bolehovský

Opět na Kozla pí, 27.11.2021, Velké Popovice (Nové Habří), 14. ročník
Pandemie COVIDu ovlivnila a zrušila mnoho závodů a jiných tradičních akcích v roce 2020 a vyhlídky pro uspořádání Kozla 14.3.2021 byly smíšené. Byli jsme připraveni na nějakou distanční variantu - v popisku události na Facebooku stálo “Happidemiolog to schvaluje, výhry budeme předávat výdejním okýnkem.”

Datum bylo opět zvoleno jarní, 14. ročník 14. března mi přišlo stylové, navíc v Americe se toto datum zapíše jako 3/14, což nápadně připomíná první tři cifry čísla pí - a proto název tohoto ročníku: Opět na Kozla pí.

Po celkem klidné zimě 2021 najednou přišlo na konci února nařízení, že občané bez nutných pracovních důvodů nesmí opouštět katastr svojí obce. Jako něco by se uspořádat dalo: Druhý ročník Opět na Kozla se konal výhradně v katastru obce Velké Popovice, ale hlavní problém by byl, že by mohlo přijít tak maximálně 20 lidí. Hranice obce Velké Popovice vede z větší části Kozlím lesem, a tak vznikla myšlenka, že když nesmíme svojí obec opouštět, mohli bychom jí aspoň oběhnout po hranici: Běhej Katastry!

Výzvy se první březnový víkend zúčastnilo snad 100 lidí napříč republikou. Podmínky byly ideální pro běh po poli i po lese. A Velké Popovice oběhlo celkem 8 lidí!

Klasické pořadatelské nadšení jsem dal do podpory této výzvy, tvorby interaktivních mapiček a obíhání různých pražských čtvrtí, které třeba nikdo neoběhl. Když se restrikce začaly uvolňovat, oběhl jsem dokola Pyšely, jejichž hranice vede také Kozlím lesem a bylo to nádherné. Když se opět obnovily závody, neviděl jsem důvod, proč s běháním katastrů přestat - a tak jsem nezřídkakdy přesvědčil kamarády abychom se vypravili na nějaký katastr poblíž a postupně jsem přidával další a další katastry v průběhu roku. Vzniklo i několik článků o této výzvě:
Zahájení výzvy, 5.3.2021
Měsíc s Běhej Katastry, 4.4.2021
Svět běhu, 20.10.2021

Koláž z oběhaných katastrů

Každopádně bylo jasné, že Kozel musí proběhnout i v tomto roce, tradice je tradice. Znamenalo to naplánovat na zimu 2021/22 rovnou dvě Kozlí akce - tentokrát na začátek a konec zimněligové sezóny. Tenhle model jsem měl koneckonců vyzkoušený už v zimě 2016/17.

No a jak se poslední listopadový víkend blížil, bylo mi čím dál tím jasné, že Běhej Katastry se prostě do letošního Kozla musí promítnout. Pomocí importu GPX jsem si nahrál katastry přímo na georeferencovanou orienťáckou mapu a okamžitě zjistil, že Velkopopovická trojmezí by byly pěknými kontrolami, ale že nejde se jen té hranice držet. Každopádně kategorie A navštívila tři z pěti trojmezí a dokonce postup z Velkopopovicko-Pyšelsko-Řehenického trojmezí na Velkopopovicko-Řehenicko-Kamenické trojmezí vytvořil pěkný královský postup přes Gabrhele. Vyjímečný byl start i cíl, tentokrát se všichni shromáždili přímo v lese - ty, co přijeli autem mohli odevzdat klíčky od auta a těm, co přijeli autobusem, jsme do cíle odvezli rovnou všechny věci. Cíl byl v podstatě na zelené louce, ale to nám nezabránilo udělat oblíbený bufet a poprvé byl také k mání slavný Chlebákův chleba.

Díky Marušce Zemánkové a Vorlovi s Jirkou Fišerem mi na sběr zbyly pouze dvě kontroly, shodou okolností obě na hranici katastru Řehenic a Velkých Popovic. Protože kolem Řehenic nikdo ještě neběžel, rozhodl jsem se v rámci sběru oběhnout katastr. Nebo tedy spíše řečeno v rámci obíhání katastru sebrat - první kontrola byla na šestnáctém kilometru a druhá na dvacátém. Bylo to vítané zpestření běhu, navíc jsem poprvé mohl jít katastr za pomoci orienťácké mapy s vyznačenou hranicí. Nicméně únava po pořádání způsobila, že kopec na Gabrhele jsem si vůbec neužil (i když kdo zná kopec na Gabrhele, ví, že se není čemu divit) a dostal regulérní žaket, že jsem v autě po doběhu musel sníst celé Toffife.

Zvítězil Tomáš Janovský a v ženách Pavlína Pecoldová.

Chleba od Chlebáka a tradiční koláče od Petry Šafkové

Opět na Kozla 30/2, 5.3.2022, Pyšely (Restaurace u Dobrotů), 15. ročník
Tříměsíční rozpětí Kozlů v zimě 21/22 znamenalo, že jsem se hned po skončení čtrnáctého Kozla pustil do přípravy toho patnáctého. Podobně jako u minulé dvojkombinace se běželo z opačných konců Kozlího lesa - a bylo v podstatě jasné, že shromaždiště bude v oblíbené Restauraci u Dobrotů. V rámci přípravy na Kozla jsem oběhl katastr Čerčan, který ale končí na jižním okraji Pyšel, mimo Kozlí mapu. Ale terén se mi líbil a tak jsem se rozhodl poslat Kozlí účastníky i na laserscanu na jih od Pyšel. Nejkratší kategorie jsem vyslal na obvyklou orienťáckou mapu, a tak byly dva starty.

Týden před závodem byla bohužel napadena Ukrajina a v rámci vlny solidarity se zapojil i Český Svaz Orientačních Sportů, skrz akci “Týden orienťáku pro Ukrajinu”. Konaly se různé akce a výtěžek, zasílaný na Ukrajinu ještě ČSOS zdvojnásobil. Samozřejmě jsme se s Kozlem zapojili, máma napekla úžasné musli tyčinky a zabalila je do papírů v Ukrajinských barvách.

Největším překvapením byla účast Oleksandry Parkhomenko, Ukrajinské reprezentantky v rádiovém orientačním běhu, která se akce zúčastnila v rámci nuceného přesunu z Ukrajiny do Evropy a zvítězila v kategorii C. Na Ukrajinu jsme poslali přes 10000 korun, děkuji všem za příspěvek!

V kategorii A zvítězil Sebastian Šafka, který si tím na stupních vítězů vyzkoušel všechny Kozlí kategorie - od jeho první účasti v sedmi letech uplynulo už 13 let! V ženách zvítězila Lenka Studničná.

Závod měl velmi mezinárodní nádech, kromě Oleksandry z Ukrajiny se zúčastnil tradiční účastník Ben Windsor z Anglie, který by vyhrál B, jenomže vystoupil na špatné stanici vlaku a tím následujícím nestihl hromadný start. Teprve vyčtení krabiček ukázalo, že vyhlášený vítěz Tomáš Jíra byl až druhý. Ceny vracet nemusí. V kategorii A se zúčastnila americko-rumunská dvojice student-školitel z Univerzity Karlovy. Student Andrei Lupasco šel podle jeho vlastních slov dobrovolně.

Kromě skvělého zázemí majitel Restaurace u Dobrotů pan Kučera zařídil i sběračku - svojí sousedku Karolínu Hrubou, oběma moc děkujeme.

Ukrajinská účastnice v cíli

Opět na Kozla 2^4 = 4^2, 28.1.2023, Mirošovice (Restaurace na Hřišti), 16. ročník
Využít vlak na cestu na start mě vždycky fascinovalo. Díky tomu může trasa obsáhnout výrazně větší území, než při normálním orienťáku - na Sudetském Derby v Jizerských Horách je to dokonce tradice. Je potřeba zařídit odvoz věcí ze startu do cíle, to jsme si vyzkoušeli při čtrnáctém ročníku (2021). Tou dobou se zrodil nápad, jak by se cesta vlakem dala nakombinovat s Kozlem: Totiž, každá kategorie bude startovat na jiné zastávce, podle délky. Čím kratší trasa, tím dříve závodníci vystoupí.

Z terénu a logistiky vyšlo nejlépe dát sraz v Mirošovicích na nádraží a vyjet směrem na jih, kategorie A a B se tím dostaly na jih od Sázavy v okolí Čerčanského Chlumu, kde terény stylu louka - rýhy - vysoký les byly poměrně vhodné na automaticky generovanou mapu z laserscanu.

Navíc kraj v okolí Sázavy pro mě dostal úplně nový rozměr, když jsem si přečetl román Jáchyma Topola Citlivý Člověk (2017), který se v této oblasti z větší části odehrává a podle mě naprosto vystihuje mentalitu tohoto kraje. A dokonce jeden postup vedl kolem Zlenické Baštírny, kde se odehrává snad nejlepší scéna celé knihy.

Napadlo mě, že by knížka byla nádhernou cenou a kontaktoval jsem přímo jejího autora s prosbou, zdali by nám dvě kopie nevěnoval. Odpověď byla natolik pozitivní, že jsme si domluvili osobní setkání, ze kterého vzešlo, že by se Jáchym Topol přijel na závod podívat a udělat tam autorské čtení. Skoro jsem nevěřil svým uším.

Přípravy byly tentokrát velice intenzivní. Čekal mě složitý logistický úkol, jak všechno připravit tak, abych splnil požadavky všech (čtyřech) členů pořadatelského týmu a obsloužili jsme všechny 4 starty. Reálně nejdůležitější bylo, aby na každý start dorazily ty správné mapy, což se povedlo. Stejně jako splnit můj požadavek, že chci jet se závodníky vlakem.

Obrovská excelová tabulka obarvená podle aut pro každého člena rodiny pomohla pochopit, do čeho vůbec jdeme a odhalit drobnosti a nejasnosti. Na chyby prostě nebude čas, vlak odjíždí v 10:32.

Před desátou se s tátou dostáváme na nádraží v Mirošovicích a připravujeme odvoz věcí. Závodníci totiž měli dorazit o vlak dříve a využít pul hodiny k odložení části věcí do dodávky, aby se nám veci ze startu vešly do osobáků. V 10:32 se strojvůdci vlaku směr Opět na Kozla naskytl pohled na plné nástupiště orienťáků. Atmosféra ve vlaku byla skvělá, i když každá minuta jízdy znamela delší a delší trasu zpět. Nejstatečnější vystoupili na Mrači a po krátkém briefingu se vydali na trať. Kozel byl v tomto roce poprvé na krabičky, nicméně co mi nedošlo bylo, že by se hodilo dát ke krabičce i lampion, anebo alespoň mlíko. Takže závodníci kategorie A doběhli přesně na jedničku, nevšimli si krabicky a začali hledat rojnicí, až našli nenápadnou krabičku na správném místě. Poučení pro příště, budou minimálně mlíka.

Nás pořadatele mezitím čekal úkol vyložit auta do zahrádky hospody a také jsem se zhostil speakerování. Další Kozlí novinkou byl totiž zapůjčený reproduktor, který jsem půjčil i pro případ, že by čtení bylo venku. Do závodní atmosféry dorazil Jáchym Topol a přečetl část kapitoly “Mirošovice” přímo v restauraci, kde se odehrávala. Náš host byl nadšený jak z návratu do hospody, kde se mu v hlavě formoval před 6 lety Citlivý Člověk, ale i z organizace a atmosféry na Kozlovi. Po autorském čtení doběhla vítězná trojice hlavní kategorie Dan Bolehovský (VSP), David Mikel (TZL) a Jaroslav Sedláček (DKP) a Dan dostal hlavni cenu - román - přímo od autora.

Po několikahodinovém zápřahu konečně přišla chvíle klidu, ze které mě zakrátko vyrušil Mirošovický starosta, který přišel do hospody se slovy “Jdeme slavit!” Jako Kozel se povedl, ale že by ho s námi slavil i starosta? V den Kozla totiž byly i prezidentské volby, na které jsem v rámci pořádání úplně zapomněl, asi jako jediný v republice. Slavil jsem vítáním nejvytrvalejších závodníků v cíli a když už se všichni vrátili, přišel čas na sběr. Tentokrát jsem neměl tolik štěstí jako v minulých letech, kdy se sběr zařídil za mě a nezbylo mi, než za tmy vyrazit sbírat první část. Překvapivě s čelovkou se krabičky hledaly docela dobře, ale hlavni moje výhoda oproti závodníkům byla, že jsem si pamatoval, ke kterému stromu jsem každou z nich zamknul.

V neděli mi pomohl Martin Lichtenberg jako řidič a pěší sběrač (po absolvovaném áčko v sobotu), mockrát děkuju!

Ke klasickému kolečku výsledky - účasti - vracení materiálu přibyl ještě článek na O-News s dojmy a fotkami a také poděkování pro Jáchyma Topola - můj vlastní chleba.

Autorské čtení s Jáchymem Topolem

Pořadatelský tým:

Petra, Eva, Dan

Sebík, Petra, Honza