Tomáš Jíra 1.v D ROZ (http://www.jirahome.net)
Dneska
bylo docela hezky, teplota okolo nuly, takže proti předchozím závodům pohoda. Nějak
jsem si spletl čas, takže jsme tam byli o půl hodiny dřív, takže jsme se
sebrali a vyrazili na blízkou kešku "Poklad u jezírka". Pak už na
prezentaci, tentokrát jsme si vybrali kratší trať. Za 15 kaček byly mufíny,
takže jsme si před závodem dali. Start se trošku opozdil, protože zapomněli
doma mapy, ale to přece náladu nepokazí. Na start jsme vyrazili kousek přes
město, na louku mezi barákama, kde bylo dětské hřiště a malý altánek. Nejdříve
startovala hromadně kategoria A, a protože jsme byli až v déčku, tak jsme si
chvilku počkali. Nakonec poslední hromada vyrazila. Už druhá kontrola nás
dostala, hledalo nás tam asi patnáct a strávili jsme tam 10 minut. Na startu
upozorňovali, že to je v díře, ale břízy jsou vykácené. Po dlouhém hledání v
okolí byla prostě díra v prostředku pole, velká jako kr…. No to jsme si fakt
dali. Dál už to byla pohoda. Celkem jsme běželi rychle a rychle i hledali,
takže jsme do cíle doběhli jako první. Fakt paráda, jaké trénink super. Tomovi
se to moc líbilo a vydržel všechno. V cíli jsme si mohli dát teplý čaj (dík
pořadatelům) a zase ty mufínky za patnáct (dík pořadatelům). Dnešní závod se
tedy vyvedl.
Vláďa Mezník 15. v A
(http://sweb.cz/ob_lbe/)
Další kolo PZL se běželo z Velkých Popovic. Pořadatel (Chlebák) se pochlapil a organizoval závod ve velkolepém stylu, když občerstvení bylo rozsáhlejší (a určitě i chutnější) než na mnoha OblŽ. Závod měl dokonce svá trička a to hned v pěti barvách, tradiční sprcha a vyhlašování výsledků všech kategorií (mužů a žen). Běželo se na mapě Mokřanský potok (s měřítky 1 : 15 000 nebo 1 : 7 500) a my jsme se ještě podívali i na Kozla II. (s měřítkem 1 : 20 000 a ne moc čitelného). Opět jako loni se razila kontrola X, kterou je možno razit na kterémkoli postupu. Kontrol bylo 22 plus X, které se mělo razit dle pokynů do okýnka 24. Vzhledem k tomu, že jsem si ji označil do třiadvacítky, konzultoval jsem ještě na startu tuto skutečnost s hlavní rozhodčím na startu a to se později ukázalo jako zdroj potíží, neboť ta čtyřiadvacítka se mi nějak usadila v podvědomí a čekala na vhodnou asociaci a své vyvolání :-). Závod začal velmi ostře, ale ještě před pětkou jsem pohledem kontroloval čelo. Potom už jsem musel ubrat, ale první mapa (7 kontrol) proběhla celkem v pohodě. Cestou ze sedmičky (už úplně osamocen) zvažuji sebrat nejdříve iksko, ale na poslední chvíli to zavrhuji a tlačím k osmičce. Není jednoduché se k ní dostat (někteří borci ji vynechávají, i když jsou kousek od ní a vidí ji), ale i bez hřebů ji líznu. Potom se pouštím k devítce poměrně svižně, neboť je to téměř celé z kopce před kontrolou křižuji úplné čelo závodu, které má v té době ale už i kontrolu X, tj. asi pouhých patnáct minut k dobru. Iks plánuji sebrat až z devítky, jenže při odběhu kontroluji legitku a zjišťuji, že osmička v ní jaksi naražená není. Při bližším ohledání, ale vpichy najdu... Podvědomí se probudilo na osmičce (původně jsem chtěl dát X) a já ji orazil do pole 24. Chvíli váhám, ale vím, Chlebák je přísný rozhodčí a tak se vydávám zpátky na osmičku. To co se mi pěkně sbíhalo, teď musím vytlačit nahoru. Postup navíc není z nejkratších (přímé dva kilometry) a tak postupně potkávám ostatní borce až u osmičky se sbíhám s úplných chvostem :-). Nadšení a bojovnost s kopcem na osmičku uvadají, síly ubývají a tak lehce vadnu, ale jdu dál. Zatímco na začátku mi podkluzování ve sněhu ani nevadilo (nakonec jsem šel opět bez hřebů), teď mě začíná pěkně s..t... Místo běhu začínám chodit a začínám se těšit do cíle :-). Po jedenáctce se dostáváme opět na lepší mapu, ale i tady si lupnu hrubku, když čtrnáctku očekávám podle mapy lehce níž a začínám už pochybovat, že jsem ve správném lese :-). Právě když ji ťuknu, objevuje se za mnou i Pavel, který se po pátečním odběru krve nechal ukecat a z původního Béčka nakonec také zvolil tu nejdelší trať. Zbytek už je jenom rutina (je fakt, že kontroly 19 - 21, které byly mezi ploty a v humusu už být ani nemusely) a po drobném zaváhání ve vsi (cíl nebyl na mapě) doklusávám do cíle v době, kdy už je vyhlášeno a ti nejlepší už odjíždějí domů :-). Vzhledem k (hodně) volnějšímu tempu v druhé části v podstatě ani ne moc unaven :-). A jakže mi vyrostlo těch 14,5 kilometrů? Délka 20,9 km, převýšení - 745 m a čas - 2:45:09. Vzhledem k tomu, že původní parametry tolik nehrozily, vydalo se ovšem na Áčko poměrně dost borců a tak jich pár doběhlo ještě za mnou (Pavel těsně) a Bohouš si vychutnával terén notně, neboť při našem odjezdu ještě kdesi zápasil s nástrahami tratě.
díky za
hezký závod a především perfektní organizaci za kterou by se nemusel
stydět ani závod Pražského žebříčku !!!
Šatna,
výborný koláčky, teplý čaj, ceny pro vítěze, počasí akorát na běhání -
zkrátka nemělo to chybu!!
Na
postupu 19-20 krásně zaúřadovala náhoda :-) když už nás tam hledalo asi
6, tak po minutě někdo vykřikl - "tohle přeci vůbec není
kontrola" a šlo se dál... :-)
Už teď se těším na příští rok
Jenda Němeček 1. v B
díky za skvěle uspořádaný závod. Webové stránky závodu,
mapa, ceny,
sponzoři..., jako na "Áčkách"! Bylo za tím vším vidět strašná spousta
práce. Vyřiď také poděkování celé tvé rodině a kámošům co ti pomáhali.
P.S.: Ta kontrola "X" na dlouhé trati je skvělý nápad. Příští rok
poběžím dlouhou.
Dan Šafka dokončil několikaměsíční přípravy (které
zahrnovaly i domapování a aktualizaci okolí jeho domovských Velkých Popovic) a
25/1 se konal další podnik PZL – závod Opět na Kozla.
Nepatrné chybky jako doma zapomenuté mapy (díky tomu jsem
stihla odchod na start) či nerozdané diplomy na cenami jinak obtěžkaném
vyhlášení vítězů závod zpestřily, rozhodně mu neuškodily.
Na polích ležely místy docela mocné zbytky sněhu, jeden
postup nabízel postup přes zamrzlou plochu rybníka (vím jen o 1 bláznovi, který
přeskočil trochu natáté okraje ledu a získal tak malou výhodu oproti soupeřům)
bylo to tedy řádně zimní, ale za příjemných teplot kolem nuly a lehce nad ní.
Účastníků se sešlo dosti, Dan myslel i na nejmenší
„závodníky“, které PZL obvykle opomíjí, a připravil pěkný závod se zázemím,
cenami i občerstvením hodným oblastního žebříčku.
Mapa Mokřanský potok, 1:15 000, na které jsem závod absolvovala já, byla dobře čitelná, co se mi již četlo hůře, byly kolečka kontrol v dosti podměrečném provedení. Jedničku jsem například odhalila až za 3. kontrolou, kde mně (a nejen mě) bylo podezřelé, jací borci mě dobíhají odzadu. Na silnici za kontrolou jsem zjistila, že trojka nebyla trojka ale čtyrka, trojku jsem též minula o pár metrů a nějak mito nevadilo, a tak následoval potupný návrat pro kontrolu 3 a 1 – dobré 2 km navíc. Já jsem tak morálně volná..:) Ale Vláďa Mezník na jiném místě taktéž.
Kontroly byly značené novoučkými svítivými lampiony a
kleštěmi, nezáludně umístěné, největším oříškem závodu bylo najít kontrolu
číslo 3 a cíl. A samozřejmě uběhnout to. Jo a spousta závodníků česala kulatý
lesíček velikosti ostatních koleček označujících kontroly, nad kterým byla
přerušená čára postupu, a hledala tam lampion, zřejmě s číslem 19 a
¾ . Mě to tam taky táhlo, ale běžela jsem kolem osamocená, nějak mi to
došlo, a protože mě nikdo svým osobním příkladem nezviklal, nepokoušela se o
dohledávku neexistující kontroly jako mnozí. Jo to je to úskalí hromadných
startů a PZL…J
Tuším, že zásoba triček s nedatovaným nápisem Opět na
kozla a Danův pořadatelský elán nás do Velkých Popovic přivede znova…Výsledky a
fotky na stránkách závodu http://opetnakozla.wz.cz/
Odpovědi na mail: Kdy jste brali X?
Bral jsem ho mezi 7 a 8 (společně s Kožichem, Hynkem Urbanem
a Martinem
Žáčkem). Potkali jsem tam Pavla Žemlíka, ale ten už asi mel 8 za sebou.
Jinak jsem si doma měřil vzdálenosti (bez převýšeni, ale po skutečných
postupech, jak bych sel) a vyhrála varianta 8-x-9 o 10 metru před 7-X-9 a
o 70 metru před 9-X-10. Překvapivě (alespoň pro mne) byla asi ve hře i
varianta 13-X-14, jen o nějakých 200m delší, než varianta nejkratší (na to
přišla moje žena).
Hynek Urban (9.)
tím jak jsem rozmáznul loňský odlov X děkuji všem, kteří
mne cestou potkávali a nadšeně připomínali, abych se neopomněl zastavit u X. Když
jsem to slyšel asi po desáté, rozhodnul jsem na ní jít co nejdřív. Takže postup
byl 7-X-8. Na vosmičce jsem v traverzu uvolnil asi třicetikilovej šutrák.
Naštěstí tam v tý ďouře nikdo nezevloval a tak jsem první (nebo spíš poslední)
pomoc dávat nemusel. V dlouhém seběhu na 9 jsem v protisměru potkal Pedra,
kterej, jak jsem si myslel, zapomněl orazit 8. Bylo to ale trochu jinak, jak se
můžeš dočíst z jeho zápisu :-0.
Pak už šlo vše jak na drátkách, až na ty nabitý ohradníky, který do mne parkrát
našily 5kV :-) V závěrečném sprintu se ale elektronový doping vyplatil a tak
jsem o něco utek Martinovi i Kožichovi (ten se nestačil nabít, neb má na
povrchu dobrej izolant :-)).
Díkes za špicovou akcičku !
Martin Žáček (17.)
X jsem bral společně s Jasoňem-Drsoněm (toho jsem
několikrát dotazoval, zda
to X určitě má :-) a všiml jsem si, že jste mu to speciálně pro něj natiskli
letos i na mapu) s Kožichem a s Tomášem Vaníčkem na postupu 7-X-8. Kdyby mě
na 7. nedoběhli, běžel bych to sám si 7->8->X->9 protože se mi zdálo
nejlepší běžet první ten kopec. Ale říkal jsem si, že se skupinou to bude
nesrovnatelně rychlejší, znám se :). Na 8 jsem se jim ale ztratil (oni mě?)
a nevím jak ale lomy na 8 jsem minul a 10-15 minut jsem kufroval v
hustníčcích západně od nich. Když jsem razil 8, udělala mi radost spousta
závodníků, např. Vláďa Mezník, co to razil taky a prý si něco špatně orazil
a vracel se tam. Téměř celý zbytek trati jsem pak absolvoval s Pavlem
Procházkou, ne že bychom šli všechno spolu ale vždycky jsme se někde sešli,
aspoň na tom Kozlovi, kde byla spousta možností jak to běžet, na MoKřanským
potoce byly postupy už téměř jasné ale já se na 14 trochu zaběhl až k té
silnici a Procházku už jsem nedohnal, odbíhal od kontroly když já se k ní
potupně vracel z úplně jiného směru. Ještě jsem to zazdil tím, že jsem na 19
běžel zleva, s tím, že když to je potok, že to musí být proběhnutelné, přeci
si nikdo neoplotí potok jenže plot tam byl, musel jsem ho po pár minutách
zmateného běhání sem a tam, když jsem se ujistil, že jiná možnost opravdu
není, přelézt a podle stop jsem nebyl sám. Zbytek už byl jasný.
Hezký závod, děkuji pořadatelům!
Ondra Pospíšil (12.)
Já jsem X bral jako ty, původně jsem chtěl jít 9-X-10, ale díky mojí šikovnosti jsem z 8 vyrazil špatným směrem (ten lom mě úplně rozhodil;)) a když jsem zjistil, kde jsem, tak bylo jasný že už musím vzít nejdřív X. Ale nakonec to bylo asi nejvýhodnější, i když pak běžet kilák a půl po asfaltce mě moc nebavilo...Jinak dík za super závod, až se divím že jsem to takhle po nemoci uběhl, i když na 12. místě... Ale byl tak akorát, ani ne brutální ani ne krátký..;)
Pavel Procházka (16.) – psala Pavlína
Pavel bral X ze sedmičky. Ohlasy na tvoje PZL jsou ohromující a stále živé. Příští rok se v hojném počtu zúčastníme, abychom načerpali silné zážitky.
Zdeněk Přeček (22.)
...-7-8-9-X-11-10-12-...
Štěpána Marka jsem těsně před X potkal, takže šel zřejmě 8-X-9.
Až sem se jednalo o pohodový závod.
Asi 500m za X jsem zjistil, že nemám mapu.
Následoval návrat na X a opatrné stopování, které sice vedlo k úspěchu, mapa
se našla, ale "rozhodilo" mě to tak, že jsem pak zabloudil v
Lojovicích mezi
ploty a když už jsem se z nich vymotal, naběhl jsem nejdřív na 11 a pak teprve
na 10. Přitom mě předběhli Miloš Novák a Venca Chotětický na které jsem u X
měl nejmíň 15 minut náskok.
Pak už nebyla morálka běžet...
Pohledem pořadatele:
Ráno vyrážím stavět. 10 kontrol na jihu je již na svých místech a mě zbývá „jen“ 27 kontrol kousek od Popovic. Po zkušenostech z loňska, kdy se mi kontroly zamotaly a stavěl jsem hrozně dlouho, jsem kontroly vždy po 4 zabalil do mapníku a postupně vytahoval. I přes tento zlepšovák zabrala stavba víc času, než jsem očekával, a tak ve chvíli, kdy mám dorážet na prezentaci, hledám břízky v lomu, ovšem nacházím je naležato asi 50 metrů od místa, kde mají být. Vbíhám do Popovic a následuje kritický (alespoň pro maratonky) postup z kopce po ledu. Po velmi krátkém „letu“ přistávám na zádech a vůbec se mi nechce vstávat, ale co se dá dělat.
Na prezentaci dorážím v 10:30, přepisuju popis Břízky
v díře na V díře. V 10:40 zavelím za pět minut odchod na start.
Ptám se mámy, kde jsou mapy a prohledávám obě auta do chvíle, než se dozvím „že
nějaká krabice tam byla, ale nevzali jsme jí“. Ohlašuju posun startu, vyrážím
domů, odchytávám Marka z Turnova, který byl ochotný mě svézt domů a zpět.
Protože jsem se stavbou dost zahřál, na start vyrážím chůzí, ale po chvíli mě
někteří předbíhají, tak trošku zrychluju.
Na startu postupně všechny vyšlu a vyrážím na přeběhy. Daří se mi fotit první D na 126, první C a B na 122, z níž se přesunuju směrem na 120. Ohradník mezi 120 a 122 někdo naštěstí sundal, takže se nepodlézalo. Pak najednou ze 120 vyrazí 3 postavy, ale ne ke mně, ale na 119, tedy jsou to závodníci z A. Nasazuji šílený sprint do kopce a po 150 metrech dorážím před Jirku Fišera, který je ve vedení, stíhán Gobem a Oldou. Vyrážím do cíle, kde se chystám kontrolovat průkazky, ale po chvíli dobíhá 1. Gob a hned po něm Olda a Jirka, tak se to o kousek posune. Nicméně na vyhlášení počkalo docela dost lidí, z vyhlašovaných chyběli jen tří lidi v D a dva lidi v C. Po vyhlášení začínám organizovat sběr. Vydávají se Zuzka a Kačka Procházkové a Ondra Pospíšil a sbírají začátek tratí a konec B. Kamererovi mi slíbili, že sebou 4 kontroly kolem Ládví a ještě 201 v lomu, kterou i stavěli, takže mi zbývalo sebrat 21 kontrol. Když se sběrači vrátili, tak jsem začal zjišťovat, kdo ještě nedoběhl. Naštěstí se všichni podepsali, a tak jsem rychle zjistil, že na áčku už jsou jen 4 lidé. Po doběhu tří z nich posílám rodiče sebrat zbylé kontroly na Kozlovi II. Bohužel zapomínám, že nemají žádné zkušenosti se starou a nepodrobnou mapou, a tak se jejich výlet dost protáhl, a tak raději asi půl hodiny po doběhu posledního závodníka vyrážím sbírat. Vymyslel jsem, že se s rodiči setkám v půlce sběru a zbytek sebereme spolu. Když jim v tu dobu volám, tak právě teprve dorážejí domů. Sbírám další kontroly a zjišťuju, že už zbývají jen dvě, akorát na druhé straně údolí. Trochu sbíhám a pak vybíhám prudký svah a v tu chvíli se do mě dá křeč. A aby toho nebylo málo, stmívá se natolik, že už nerozeznávám drobné větvičky. V křeči urazím ještě dalších 500 metrů a dorážím na louku, kde mě křeč (a tma) opouští. Sbírám poslední kontrolu a vyrážím do Mokřan, kde mě táta nabírá. Docela se rozbíhám až do chvíle, kdy mě zarazí ohradník ve výši pasu. Au. Ale naštěstí nacházím cestu a dorážím šťastně do Mokřan v naprosté tmě.
